Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Červená kostní dřeň (lat. medulla ossium rubra) je jeden ze dvou typů kostní dřeně. V červené kostní dřeni vznikají a dozrávají všechny krevní buňky – s výjimkou lymfocytů, které v červené kostní dřeni sice vznikají, avšak dozrávají v některém z orgánů lymfatického systému, např. v lymfatických uzlinách nebo ve slezině. Červená kostní dřeň se navíc spolu s játry a slezinou podílí na odbourávání starých červených krvinek. U dětí je přítomen prakticky pouze tento typ kostní dřeně. V průběhu života nicméně červené kostní dřeně ubývá a nahrazuje ji žlutá kostní dřeň. U dospělých se červená kostní dřeň nachází už jen v několika kostech – např. v žebrech, kosti hrudní a kostech pánevních. Viz také kostní dřeň, žlutá kostní dřeň.

Žlutá kostní dřeň (lat. medulla ossium flava) je jeden ze dvou typů kostní dřeně. Žlutá kostní dřeň slouží především jako zásobárna tuku; za určitých podmínek, například při velké ztrátě krve nebo při horečce, se však může přeměnit na červenou kostní dřeň. Žlutá kostní dřeň je někdy kvůli velkému množství tukových buněk označována rovněž jako tuková dřeň. Viz také kostní dřeň, červená kostní dřeň.

Kostní dřeň (lat. medulla ossium) je měkká houbovitá tkáň, která se nachází uvnitř kostí. V kostní dřeni probíhá tvorba krevních buněk – tento proces je odborně označován jako hematopoéza. Kostní dřeň tvoří přibližně 4 % celkové tělesné hmotnosti (u zdravého dospělého člověka to odpovídá asi 2,6 kg). Rozlišujeme dva typy kostní dřeně: červená kostní dřeň – je zodpovědná za tvorbu červených krvinek, bílých krvinek a krevních destiček, žlutá kostní dřeň – skládá se převážně z tukových buněk. Při narození a v raném dětství je většina kostní dřeně červená. S přibývajícím věkem se stále větší část mění na žlutou. U dospělého člověka je přibližně polovina kostní dřeně červená, druhá polovina bílá. Kostní dřeň se řadí mezi tzv. primární lymfatické orgány.

Červené krvinky je lidový název pro erytrocyty.

Červený krevní obraz neboli RBC (zkratka pochází z anglického názvu red blood cell count) je vyšetření celkového počtu červených krvinek v odebraném vzorku krve. RBC je jedno z několika vyšetření, která jsou součástí krevního obrazu. Viz také krevní obraz, bílý krevní obraz.

Resorpce kostní tkáně je odborný název pro vstřebávání kostí. Viz také resorpce, kostní tkáň.

Depozice kostní tkáně je odborný název pro tvorbu kostí. Viz také depozice, kostní tkáň.

Dřeňová dutina (lat. cavitas medullaris) je přirozeně se vyskytující dutina ve středové části kosti. V dřeňové dutině je uložena červená kostní dřeň a/nebo žlutá kostní dřeň. V případě dlouhých kostí se dřeňová dutina nachází v oblasti diafýzy. Viz také kostní dřeň, dřeňová dutina zubu.

Dřeňová dutina má v souvislosti s lékařstvím dva různé významy: dřeňová dutina kosti, dřeňová dutina zubu.

Kostní matrix je mezibuněčná hmota (nebo též extracelulární matrix) kostní tkáně. Kostní matrix se skládá z organické a anorganické složky: Anorganická složka podmiňuje pevnost a tvrdost kosti a představuje přibližně 50 % celkové hmotnosti kostní tkáně. Nejhojněji jsou zastoupeny vápník a fosfor, které se v kosti vyskytují ve formě tzv. hydroxyapatitu. Organická složka, která zajišťuje pružnost kosti, je tvořena převážně kolagenem a různými dalšími proteiny, glykoproteiny apod. Kombinací organické a anorganické složky kosti jsou dány příznivé mechanické vlastnosti, které z kostní tkáně tvoří velmi odolnou, tvrdou, ale do jisté míry pružnou tkáň, která navíc hraje i důležitou roli v metabolismu vápníku a fosforu v organismu. Viz také kostní tkáň.